28 dní
[28 Days 2000]
Všichni víme, jaký parchant dokáže být alkohol a že alkoholismus může být problém jako hrom. Vědí to i v Hollywoodu a nejednou se nám to už snažili důrazně připomenout. Zatím naposledy se zachtělo varovně zaklepat na naše játra režisérce Betty Thomasové, která zatím točila spíš komedie (Soukromé neřesti, Dr. Dolittle) - a její ostýchavost před pořádným dramatickým nářezem je bohužel znát. Má-li antialkoholický film na někoho opravdu zapůsobit, nestačí, aby jen se zvednutým prstíkem konstatoval "chlast je špatný". Musí to být poctivě hnusné a upřímně realistické. Přístup 28 dní k problematice alkoholismu je realistický asi jako přístup Myšáka Stuarta Littla k hlodavcům, roznášejícím nakažlivé nemoci.
Gwen Cummingsová (Sandra Bullocková) se nakládá do lihu s chutí a často. Nadělala už hodně průšvihů, ale vrcholem byla svatba její sestry, na které ztropila několik hnusných drobnějších výtržností, rozsedla svatební dort, ukradla limuzínu a řachla s ní do cizího domu. Než se nadála, stála před soudcem, který ji na dvacet osm dní poslal do rehabilitačního střediska pro závislé Serenity Glen.
Samozřejmě, že Gwen byla zpočátku nevrlá a rebelantská. Jakoukoli spolupráci odmítala a oháněla se klasickými slůvky: "Můžu přestat, kdykoliv budu chtít, jenže já nechci." No, řekněme, že po čase jí díky ostatním pacientům a tvrdému, leč spravedlivému řediteli (Steve Buscemi) došlo, že by chtít měla, takže se zapojila do všech těch debat a cvičeníček. A i přesto, že jí občasnou návštěvou kazil morálku její permanentně nadraný přítel, je jasné, v jakém stravu Gwen po osmadvaceti dnech ze Serenity Glen vyjde.
Ony to filmařky samozřejmě nemyslely špatně, jenže tak trochu neodhadly směr, kterým se na cestě ke střízlivosti mají potácet. No uznejte, že když mi coby poměrně zdravému heterosexuálnímu mladému muži s vcelku přátelským vztahem k alkoholu připadá střízlivý Steve Buscemi zajímavější než opilá Sandra Bullocková, něco je evidentně špatně. Příběh Gweniny abstinenční odysey je nalajnován v jasně čitelném sledu: Veselé historky z namáčení - Přelet nad kukaččím lihovarem - Krok za krokem - Čistá a střízlivá. Klišé střídá klišé a o trapně naivňoučké scény taky není nouze. Skupinka Gweniných odvykajících kumpánů je prezentována jako kolektiv sympaťáků, kteří umějí v pravou chvíli kamaráda podržet a navozují pocit, že když v sobě závislák najde kousek odvahy, může být odvykačka cosi jako příjemný pobyt v lázních. Nikdo z nich přitom není příliš dobře zahraný a většina jejich působení je spředena ze stejně masivních klišé, jako dějová kostra. A mimochodem, 28 dní má prý být napůl komedie. Já se tedy zasmál jen dvěma nechtěně směšným scénám v závěru...
Sandra Bullocková se snaží, seč jí síly stačí, ale stejně jsem jí opilecké vyvádění, absťáky, vnitřní proměnu ani závěrečný triumf vůle nevěřil. Chudák Sandra nehrála v dobrém filmu od devadesátého šestého (Čas zabíjet). Ale co, má si pečlivěji vybírat. A my při pohledu do programu kin také. Myslím, že pro film, brojící proti alkoholismu, není právě nejlepší vizitka, když se mi při jeho sledování několikrát zachtělo z nudou prosyceného sálu odejít a dát si raději pivíčko a cigárko...
Niro
28 Days; USA 2000, 106 min.; Režie: Betty Thomasová; Scénář: Susannah Grantová; Kamera: Declan Quinn; Hudba: Richard Gibbs; Hrají: Sandra Bullocková (Gwen Cummingsová), Dominic West (Jasper), Viggo Mortensen (Eddie Boone), Elizabeth Perkinsová (Lily), Steve Buscemi (Cornell).