30 dní dlouhá noc
[30 Days of Night 2007]
Že tenhle upírský horor vznikl podle komiksu, vám asi dojde okamžitě. Vizuálně nadupaný film se drží skvěle namalované předlohy podobně věrně jako nedávný epos 300: Bitva u Thermopyl, ovšem zatímco ten nás provedl jednou nekončící řežbou, tady je atmosféra postavená na pomalém tempu vyprávění. Čtete dobře, temný krvák o zapadlém městečku terorizovaném smečkou vyhladovělých upírů není nijak zběsilý, všechna ta hrůza plyne pozvolna, ale je o to děsivější. Funguje to stejně dobře jako v Cestě do zatracení nebo v Dějinách násilí – které, ač byste to možná nehádali, také vznikly podle komiksů.
Na zamrzlé Aljašce už za pár hodin zapadne slunce a znovu vyjde až za třicet dní. Pro místní je to běžná součást života. Šerif Josh Hartnett projíždí městem, část lidí jako každý rok touhle dobou odjíždí… Všechno se zdá být v pořádku, tedy až na to, že šerifa právě opustila žena – souhrou náhod však blonďatá požárnice nestihne poslední letadlo a zůstane trčet za polárním kruhem. Lidé zkrátka řeší vlastní starosti, zoufají si nad milostnými problémy, ale aniž by si toho všimli, odkudsi z temnoty se po nich právě začalo sápat netušené zlo. Nejdřív přestane fungovat telefon, ztratí se těch pár mobilů, co tu lidi mají, pak vypadne elektřina.
Do téhle chvíle je 30 dní dlouhá noc podobně mrazivá jako kultovní antarktický horor Věc. Celé městečko však brzy pozná, že láska bolí, ale pořádný kousanec ještě víc. Okamžitě totiž následují učiněná jatka v režii upírů: z ptačí perspektivy si vychutnáte působivou scénu systematického vyvražďování vyděšených ubožáků, chaoticky pobíhajících po hlavní ulici. Ze všech stran se ozývá hrůzyplný jekot, sem tam třeskne osamělý výstřel a bílý sníh se barví rudou krví. A to tahle dlouhá noc teprve začala…
Nejde tu jen o stvůry, které na šerifem vedené přeživší nečekaně vyskakují ze tmy. Byť i tyhle scény jsou tu spolehlivě děsivé a často odvážné: kdy jste naposledy viděli, jak někdo rozsekal sekerou (upírskou) holčičku? Díky tomu, že se postavy nescvrkly na pouhé oběti, nýbrž tu vystupují ‚opravdoví‘ lidé, má ovšem stylový horor i poctivou psychologickou rovinu. Nejenže se průběžně řeší šerifovo manželství, dojde i na neskutečný psychoteror, jako když pološílený otec povraždí vlastní ženu a děti, jen aby je nedostaly vampýří tesáky.
Nějaká ta žánrová klišé tu přece jen najdeme – dopředu očekávaná smrt nejméně sympatického vedlejšího hrdiny ani partnerské usmíření pod tlakem hrozivých okolností však ve výsledku nejsou nijak rušivé. Zvlášť když je závěrečná pointa tak úderná.
Ortel: Vizuálně dráždivý horor mučí tělo i duši. V kině je to ale utrpení příjemné.
[Bartík Radim - premiere]
----------------------------------------
Je to malé město na nejsevernějším cípu Ameriky, a přestože se jednou za rok na 30 dní ponoří do tmy, žije tam spousta obyvatel. Ovšem ne nadlouho. Do města Barrrow se totiž blíží horda upírů.
Upíři z filmů docela vymizeli. Z krvežíznivých vrahounů se postupem let stali kultivovaní metrosexuálové, kteří si lidskou krev vychutnávali z ručně ozdobených demižónků, a ta tam byla jejich vrozená děsivost. Když uděláte z hrůzostrašné stvůry slušného gurmána, už se prostě nehodí do hororu, a tak tihle metrosexuální krasavci s vybraným vkusem obráželi spíše jiné filmové žánry nežli ten, do kterého vlastně od prvopočátků patří. Někdo si ale řekl, že by se to mělo změnit a bylo setsakra na čase. Nová generace diváků potřebuje děsivé upíry. Skutečně strašidelné stvůry, které si o krev nebudou říkat nebo krást pytlíky v nemocničních krevních bankách, ale hezky si jí vezmou. Postaru, se svou vrozenou zvířecí agresivitou a naturelem.
Comics a i jeho filmová adaptace 30 dní dlouhá noc nám právě takové upíry představuje. Nemluví spisovnou angličtinou, nenosí nejmodernější módní výstřelky a ani neglosují každou svou větu nějakým tím bonmotem. Tohle jsou opravdové Stvůry. Děsivé, dorozumívající se příšernými skřeky, mrštné a agilní. Nevíme o nich příliš. Nevíme proč vraždí, co je jejich motivem (vlastně ani netušíme, proč ty lidi vraždí - nikdo nepotvrdí ani tak zásadní věc, zda z krve žijí) a ani pořádně, proč napadli nejsevernější město USA Barrow na Aljašce. Tedy kromě faktu, že na tomto místě dojde jednou za rok k měsíčnímu zatmění slunce a město je tedy ponořeno 24 hodin po celý měsíc do tmy. No a protože našim upírům vadí sluneční světlo, je pro ně takové místo dokonalou lokací pro běsnivě vraždění.
Víme toho asi tolik, jako obyvatelé tohoto mrňavého městečka, kteří jsou smíření s faktem, že 30 dní v roce budou žít v absolutní tmě, a že během té doby se nikdo nedostane z města ani do něj. Příliš jich ve městě nezůstává, spousta jich na tu dobu odjíždí někam za světlem a snaží se o to také žena místního šerifa Ebena (Josh Hartnett), Stella (Melissa George). Jsou spolu těsně před rozvodem, a tak nemá příliš chuť strávit s ním v malém městečku, ve velmi uzavřeném prostoru, 30 nepřetržitých dní. Bohužel, shodou náhod jí poslední letadlo uletí a nic jiného jí nezbude.
Tyhle dvě postavy jsou vlastně nejdůležitějšími charaktery filmu, tedy kromě těch upírů. Zbytek, to už je jen v podstatě maso pro zrůdy, kteří se v městě po třicetidenním setmění objeví a začnou hodovat. A to tak že dost. Nejspíš žádný divák nezapomene na panoramatický záběr na město, kde dole pobíhají nevinní lidé, všude je honí haldy upírů a obyvatelé městečka se zmůžou jen na vytvářejí tmavých cákanců krve na bílém sněhu. A sem tam někde v dálce slyšíte bezmocný výstřel z brokovnice. Vyvraždění téměř celého města během první poloviny filmu? To je poměrně originální a nečekané.
A 30 dní dlouhá noc se ničeho ani trošku nebojí. Nejenže všechny obyvatele hned zpočátku zredukuje na velmi malou skupinku přeživších, kteří se jak Anna Franková schovávají před totální genocidou po dalších 30 dní ve sklepeních a půdách a šeptání jim z toho zůstane asi navěky, ale politická korektnost tvůrcům nejspíš nic neříkala a je to jen dobře. Není moc filmů, ve kterých máte šanci vidět, jak jeden z hlavních hrdinů usekává šestileté holčičce hlavu tupou sekyrkou. Režisér se navíc ničeho nebojí a brutalita mnohdy bortí hranice. Právě takové usekávání hlavy ke konci filmu, to je pro fajnšmerky skutečně pošušňání (cítím se jako fajnšmerk, ale málem jsem to nemohl dokoukat).
Jenže 30 dní dlouhá noc není jen efektní masakr, cákance krve a bezmyšlenkovitá brutalita. Ač je comicsový námět opravdu hodně přitažený za vlasy a logických děr má celý film jako ementál, nesnižuje se jen k děšení diváka lekačkami a nechutnostmi. Pomalu buduje atmosféru strachu (lidé nemohou vydat jediný hlasitý zvuk, aby na sebe upíry nepřilákali), nebo sem tam přihodí regulérní psychoteror (otec povraždí svou vlastní rodinu, aby je nedostali upíři). Dokonce i hlavní postava za těch třicet dní pekla prochází vkusným vývojem, kdy se ze správňáckého maloměstského šerifa pomalu stává vraždící stroj, který přestává řešit jakékoliv morální otázky.
Videoklipový režisér David Slade už svým filmovým debutem V pasti ukázal, že z toho člověka něco bude. V 30 dní dlouhá noc to potvrzuje. Útoky upírů vypadají tak vizuálně přenádherně a zároveň děsivě, že v klidu strčí do kapsy cokoliv, co v hororovém žánru v posledních letech vzniklo (útok upíra na střechu auta si budu pamatovat ještě docela dlouho). Dokonalý film to ale není. Protože má necelé dvě hodiny na zobrazení třiceti dní, občas až příliš zběsile těká, přeskakuje a nevrací se. Jak se třeba dostali všichni ti přeživší ze supermarketu do podkroví? Co se dělo po tom obrovském masakru města? To se nedozvíme a občas jsem si říkal - kéž bych sledoval celosezónní seriál. Na druhou stranu, děj se díky tomu nezadržitelně žene dopředu a není v něm jediný moment, kdy byste se začali nudit.
Je to bezpochyby drsná podívaná, která vyžaduje otrlého diváka a rozhodně to není vhodný film pro romantické večery v kině, ale pro fanoušky hororu, případně pokud se chcete na večer trošku bát, dokonalé...
Hodnocení: 4 *
Nejlepší horor roku 2007? Rozhodně. 30 dní dlouhá noc nemá žádnou konkurenci a hrdě stojí na vrcholu. Drsná podívaná pro otrlé diváky, která není jen hodně efektní bezmyšlenkovitou řežbou.
[Aleš Harazim - filmpub]