50x a stále poprvé
[50 First Dates 2004]
Henry je sukničkář, miluje arktickou zvířenu a rád by se někdy vypravil k pólům. Jeho bezstarostný život však naruší dívka, která díky autonehodě trpí poruchou paměti. Henry se do ní zamiluje, ale bude se muset hodně snažit, aby to nebyla známost na jednu noc.
Adam Sandler je fenomén - pro někoho tuctový komik se zdánlivě stále stejnou kolekcí vtipů, pro druhé bůh, drtící i legendy typu Jim Carrey. I když většina českých diváků vidí v Sandlerovi především onoho průměrného baviče, v Americe už od dob Vodonoše (1998) vydělávají jeho filmy neuvěřitelné peníze (vzhledem k nákladům) a Sandlerův úspěch k němu přivedl i celebrity kalibru Jacka Nicholsona (Kurz sebeovládání). I jeho poslední film, 50x a stále poprvé, kde si zahrál s Drew Barrymore, otevíral v Americe s velice pěknými 40 miliony za první víkend. V čem tkví tajemství "sandlerovek", nového žánru který začínají mít producenti velice rádi?
Možná v tom, že "sandlerovka" se nenápadně snaží být něčím lepším než potrhlou, popř. potrhlou romantickou komedií. 50x a stále poprvé začíná rádoby vtipnou montáží, v níž se několik žen zpovídá ze svého krátkého flirtu a nakonec zjistíte, že všechny mluví o stejném muži - Henrym Rothovi (Sandler), lamači ženských srdcí. Je to samoúčelné, místy vtipné, ale dokonale zbytečné, protože to nemá s Henryho charakterem, ani jakýmkoliv dalším vývojem nic společného. Důležité však je, že to spolu s několika charaktery, které v prvních deseti minutách potkáte nastavuje laťku až podezřele nízko, to aby jí mohl Sandler postupně zvedat a dostal tak diváky na svou stranu. Zatímco ze začátku film připomíná Schneiderovinu nejhrubšího zrna (tj. třeba Deuce Bigalowa), k čemuž příspívá krom zvracejícího mrože i pomocnice-mužatka a Schneider v roli Henryho kamaráda (dost velký part, žádné cameo, nicméně Schneider je překvapivě snesitelný), ve chvíli kdy Henry ztroskotá se svou lodí poblíž jedné havajské kavárny a potká tam Ji, Lucy (Drew Barrymore), všechno se změní.
Lucy totiž trpí poruchou krátkodobé paměti, při nehodě se uhodila do hlavy a tak si pamatuje vždy jenom jeden den v kuse. Přes noc na všechno zapomene. Její otec a bratr (skvělý Sean Astin) už z toho šílí, protože každý den se v Lucyině rodině slaví tatínkovi narozeniny, večer se kouká na stejný film a přes noc musí být všechno zpátky na svém místě, protože zítra začíná včera... I Henry spadne do tohoto kolotoče, když se do Lucy zamiluje a nehodlá ji opustit ani navzdory exotické chorobě. Jeho vytrvalost je nekonečná, takže se každý den znovu a znovu pokouší, aby se do něj Lucy zamilovala.
Zní to jako mix Mementa a Na hromnice o den více, a je neuvěřitelné jak se dovede po vlažném úvodu snímek v ruce režiséra Petera Segala (Kurz sebeovládání) radikálně změnit. Sandlerovy repliky už nejsou poslední záchranou, ale nahrávají na smeče ostatním (Drew Barrymore je kapku nevýrazná, Rob Schneider nebo Sean Astin ale doslova září), nesmíme opomenout ani fakt, že děj, ačkoliv si nesportovně půjčuje nápady od starších kolegů, má poměrně originální a nečekaný vývoj.
Je pozoruhodné sledovat jak se rebel Sandler postupně mění v hereckého chameleóna. V dobách Vodonoše zvládnul zakopávat o fotbalisty a dělat směšné obličeje, ale při pohledu na 50x a stále poprvé je jasné, že provařené a trapné gagy ustupují do pozadí a zatímco před pěti lety bych mu asi ty romantické scény "nežral", teď a tady fungují bezchybně a těch pár slabších vtipů o tom, že mroži mají druhé největší penisy na světě, se marně snaží nahlodat strukturu povedené romantické komedie. Mohl bych to svést na slušně napsaný scénář (pár hlášek je skutečně hodně vypečených), ale tenhle trend je jasně viditelný už v případě Náhodného milionáře a Kurzu sebeovládání. Sandler se postupně vzdaluje od žánru, který ho "udělal" a míří do podstatně ambicióznějších vod (a např. Punch-Drunk love dokazuje, že se v nich rozhodně neutopí).
Právě teď se nachází na jakémsi pomezí, které mu při dobrém větru dovoluje profitovat jak z na první (i druhý) pohled šílených gagů, tak i z uvěřitelné, vážně míněné romantiky. Kdo nevěří, že je něco takového v Sandlerově případě možné, ten ať zajde na tenhle film. Nečekejte zázraky, pokud Sandlera přímo nesnášíte, tenhle film vás rozhodně neobrátí na víru, ale nezaujatí příznivci dobrých komedií se budou bavit od první do poslední minuty, navíc si troufnu tvrdit, že u žádné romantické komedie se letos tak hlasitě nezasmějete. Jen ještě vymýtit ony stoprocentně trapné gagy, vyměnit Roba Schneidera za Stevea Buscemiho a bude to na čtyři hvězdičky. Za pár let to tam určitě spadne, Adame. Diváci jsou národ trpělivý, tak to nevzdávej, jsi na dobré cestě.
Krůček za krůčkem se Sandler blíží bájné hranici čtyř hvězdiček. Tentokrát jsou to "jen" slušné tři (s náběhem na tři a půl), což znamená, že s návštěvou kina nemusíte váhat.
[Václav Rybář - filmpub]
50 first dates; USA 2004, 99 minut, Titulky; Distribuce v ČR: *, V kinech od: 17.6.2004; Režie: Peter Segal Scénář: George Wing Kamera: Jack N. Green Hudba: Teddy Castellucci Hrají: Adam Sandler, Drew Barrymore, Rob Schneider, Dan Aykroyd, Sean Astin...
------------------------------
Ztráta krátkodobé paměti, jejíž projevy si ještě dobře pamatujeme z Mementa, není záležitostí zvlášť veselou a učinit z ní hlavní dramatický motiv romantické komedie může být i poněkud riskantní. Zvláště při představě, jak by takového prvku využili například bratři Farrellyové, člověka jímá hrůza (někoho možná i nadšení, ale nikdo není dokonalý), ovšem scenárista George Wing se ukázal být člověkem věru na svém místě. Osoba, touto poruchou postižená, je půvabná mladá dáma, která po autonehodě není schopná udržet v hlavě nic, co se stalo po ní – jinak řečeno, každé nové ráno je pro ni tím ránem v říjnu, kdy její otec slaví narozeniny a kdy ona pro něj chystá všechna ta malá překvapení. Že už je to několik let, to dopadá pouze na její blízké, a že není říjen, je každému jedno, protože jsme na Havaji a tam se to nepozná.
Co s tím ale Henry (Adam Sandler)? Veterinář, který se oddaně stará o mořská zvířata ve vodním parku a chvíle zaslouženého odpočinku věnuje spravedlivě bez rozdílu výšky, národnosti a objemu poprsí všem turistkám na ostrově. Po pravdě se na ně specializuje, protože jednak nestojí o delší vztahy, neboť má v blízké budoucnosti namířeno na Aljašku, kde chce studovat podmořský život mrožů, a za druhé je to prostě dobrák, kterého těší, kolika ženám vyrobil překrásné vzpomínky na dovolenou. Případným špatným nápadům svých známostí ohledně pokračování jejich romance vzdoruje šílenými výmluvami, týkajícími se převážně jeho utajované identity špiona a tak podobně.
Jeho chvályhodný přínos místnímu cestovnímu ruchu ovšem skončí ve chvíli, kdy narazí na Lucy (Drew Barrymoreová). Sejdou se náhodou v kavárně a zásady sem, zásady tam, je to láska na první pohled. Další schůzka s půvabnou učitelkou kreslení se ovšem odvíjí poněkud mimo plán, protože Lucy nemá nejmenší tušení, s kým to vlastně mluví, a celkem logicky se pokusí nechat Henryho sebrat. Vysvětlení skutečného stavu věcí sice ubožákovi uleví, jeho problém to ovšem neřeší. Jak se zapsat do paměti někoho, kdo paměť nemá? Jak přesvědčit starostlivého tatínka a kulturistického (a poněkud připitomělého) bratra, že není bezectný zmetek, který chce jejich holčičce ublížit, ale skutečně zamilovaný muž?
Odpovědí na dané otázky je film sám a bylo by nesportovní nějak blíže se jimi zaobírat. Už proto, že v jistém ohledu je romantická komedie Petera Segala překvapivě dobře vymyšlená, a když má divák jednou možnost nechat se v romantické komedii něčím překvapit, bylo by trestuhodné mu tuhle hračku vzít. Prozradit lze k poctě autora jen tolik, že odolal vábení a nenechal hrdinku se jako zázrakem uzdravit a důsledně využíval reálných nástrah zmíněného onemocnění, které znovu a znovu rozvíjí z nových a nových aspektů. Dočkáme se dokonce – ó ty šťastná hodino – skutečně úsměvných a přitom hluboce dojemných scén, jako je například celá sekvence, jež popisuje způsob, jak se s rituály onoho svátečního, stále se opakujícího dne vyrovnávají Luciini blízcí (z nichž za největší hrdinství považuji každodenní sledování Šestého smyslu a permanentní upřímné překvapení faktem, že Willis je duch). Právě příjemně vyvážený poměr klasické filmové romantiky s uměřeně bláznivým i dojemně chápavým humorem by byl nejpříjemnějším překvapením snímku – nebýt jedné věci. Po uměleckém úspěchu a diváckém krachu poslední Sandlerovy romantické komedie Opilí láskou se měli hvězda a scenárista zjevně na pozoru a ve snaze dát Sandlerovu fanouškovi to, co chce, se nevyhnuli některým motivům, bez nichž by se autorka (a věřím, že s ní i nejeden divák) ráda obešla – totiž poctivé porce lehce vulgárního humoru. Takže tu máme eruptivně zvracejícího mrože, osobu neurčitého pohlaví (patrně ženu) a vtipy s tím spojené a bohužel i Roba Schneidera v roli věčně nadrženého hrdinova havajského kamaráda se slepým okem a bandou nesnesitelných fakanů, jehož příspěvky ke konverzaci jsou povýtce výlučně fekálně-erotického druhu. Je sice pravda, že ve srovnání s jinými, resp. předchozími snímky z tvůrčí dílny Sandler-Schneider jde o porci víceméně dietní, ale je to právě ona, která filmu ubírá a sráží nadšených osmdesát procent k jen lehce pozitivním šedesáti. A to navzdory faktu, že Sandler ze sebe vedle uměřené komické polohy dokázal vykřesat i v zásadě seriózní romantickou strunu a Drew Barrymoreová vedle osobního půvabu a schopnosti měnit vafle v libovolné etnické stavení skutečně dojímá ve svém zapouzdřeném říjnovém světě i v okamžicích časově limitovaného prozření.
[Iva Hejlíčková - cinema]