Dům voskových figurín
[House of Wax 2005]
Americké horory po Vřískotu zdegradovaly do podoby, že pokud se snaží samy sebe brát vážně a současně v nich vystupují teenageři, dopadne to většinou tragicky. Čestnou výjimkou v tomhle ohledu byl remake Texaského masakru, od kterého se zdravá dávka stupidity tak nějak čekala.
Produkční počin Michaela Baye současně otevřel malinkou skulinku na tomhle kdysi tak atraktivním žánrovém trhu, momentálně ovládaném Asií, případně americkými remaky asijských hororů. Texaský masakr motorovou pilou byl vedle Kruhu hotovým zjevením, křečí staré dobré americké školy (někdo si možná ještě vzpomene na House of 1,000 Corpses, ale to je trochu jiná křeč ;). Dům voskových figurín by moc chtěl v téhle remakové tradici pokračovat a i když logo Dark Castle Entertaiment (Loď duchů, Gothika) vzbuzuje spíš rozpačité pocity, měli byste mu dát šanci, protože na režijní sesličce sedí zkušený videoklipař Jaume. Vy ho neznáte? Já taky ne, ale už jsem viděl film a tak věřím, že o tomhle klukovi ještě uslyšíme.
Ale abych vás nějak zbytečně nenavnadil. Dům voskových figurín si vystačí s až sprostě jednoduchou zápletků. Dvě roštěnky a pár kluků se vydává na fotbalový zápas někde za humny velkoměsta, ale díky několika scenáristickým zlomyslnostem (nefungující GPS), zabloudí do divočiny, kde si lišky dávají dobrou noc a olezlí hlídači pozemků jezdí v rezavých kraksnách a straší turisty svou nedoslýchavostí. Nebo půlmetrovým nožem, vyberte si. Když ale cestujete s do oříškova obarvenou Elishou Cuthbert a herečkou s velkým H Paris Hilton (film v úvodu sbírá cenné body za neodolatelnou referenci jejího slavného home videa), vůbec vám nevadí nějaké to přenocování ve stanu. Uvnitř se totiž mohou dít zajímavé věci.
Ty nám ale Jaume nedopřeje, tady jde přeci jenom hlavně o horor a tak si musí vaše nabuzené ego vystačit s propoceným tričkem Elishy a několika maskovanými souložemi její kolegyně. Paris tu opravdu příliš nehraje a plní jen funkci plakátového sexsymbolu, který si umí vyřvat plíce, když je to bezpodmínečně nutné, když k tomu přidáme vysokou úmrtnost mužských hrdinů, popř. jejich odklon na druhou kolej, vychází nám z toho Elisha jako ta vůbec nejdůležitější, což je fajn, protože krom půvabu disponuje i jistým hereckým talentem (ano, možná to zní nadneseně, ale znáte to, jednooký mezi slepými...). Důležité je, že naše partička se dostane do tajemného městečka, jehož dominantou je Dům voskových figurín, který je stejně jako jeho osazenstvo celý z vosku (tomu říkám úspora nákladů!). Vypadá to, že obyvatelů je dost (minimálně plný kostel), ale tak nějak se bojí a nebál bych se je označit za netečné.
Ti co jsou proškolení upoutávkami už vědí, že tu něco smrdí. Brzy se sice ukáže ochotný vesničan, který vypadá jako dobře zajištěný Američan, kroutící dvanáctihodinovky v Chicago Hope (vážně na mě tak působil), ale míhající se stíny za okny a neprostupné ticho... mě by to bylo podezřelé. Elishe to bohužel docvakne až příliš pozdě, ve chvíli, kdy už se rozjíždí to správné peklo a vy se začněte drbat na hlavě (taky příliš pozdě), že jste tohle všechno už jednou viděli. V Dark Castle si skutečně nebrali příliš servítky a spíš než remake slavného voskového titulu jejich nový počin připomíná klon Texaského masakru. Vizuálně i dějově, jediné nad čím musíte rozhodnout je, zda to v tom těsném tričku víc sluší Jessice nebo Elishe (viděl bych to na remízu). Dočkáte se obrazu dysfunčkní rodiny, šíleného bratra onoho maníka z Chicago Hope (šílený bratr by si s Leatherfacem vskutku mohl podat ruce, ostatně oba chodí ke stejnému kadeřníkovi), který má moc rád vosk a postupně do něj zalil všechny obyvatele městečka (nebojte se, nestali se z nich voskové zombie, prostě jenom sedí a přihlížejí všemu okolo).
Možná si teď myslíte, že v opuštěném městečku plném panáků si se čtyřmi teenagery moc legrace neužijete, ale to je velký omyl. Jednotlivé likvidace totiž patří k vrcholům snímku a ten kdo nezemře, je vytrvale mučen. Až uvidíte co se stane Elishe při neúspěšném pokusu o útěk, vyletíte na kraj sedadla, ani nebudete vědět jak. Rkový rating si snímek opravdu zaslouží a můžeme jen zatleskat úspěšnému pokusu o špinavost a brutalitu, která v mnoha současných hororech chybí. A kdybyste se přeci jenom začali nudit, ve finále Jaume přitvrdí a metamorfóza je dokončena - kamerové filtry z Texaského masakru jsou přebíjeny digitálním (přesto však úchvatným) finišem v hořícím Domě voskových figurín, Paris už je dávno mimo hru a Jaume předvádí, že videoklipařské maniaky bychom neměli házet do jednoho pytle, on totiž patří spolu s Francisem Lawrencem (Constantine) k těm talentovanějším, i když tentokrát neměl příliš štěstí na materiál.
Všechny optimistické hrany tohohle hororu jsou totiž otupeny jeho podobností s Texaským masakrem. Běžný divák to možná bude brát jako plus, protože přesně ví do čeho jde a stačí mu ke štěstí pár lekaček, hezké slečny a vychytané fatality. Přísné oko filmové kritiky ale musí zaúřadovat a poslat snímek o několik pater níž. Není to snadné, protože navzdory vlažnému rozjezdu (což je obecně problém filmů s krvelačnými, vyšinutými a bohem zapomenutými vesničkami - málokdo umí expozici hrdinů udělat opravdu zábavně), lze Dům voskových figurín zařadit mezi poctivě natočené horory. Jaume je sotva třicátník, ale jeho film je příjemně "old school" - bez zbytečných triků, rádobyvtipných odkazů na popkulturu a jiné horory... prostě vypadá jako by ho někdo natočil v 80. letech a posléze přetřel zbrusu novou základovkou. Osobně mi tohle pojetí vyhovuje (ale nic se nesmí přehánět) a jsem ochoten tolerovat i mizerné herce a pitomoučkou zápletku, protože při honičkách a strašidelných scénách film funguje celkem obstojně. A to je pro staré hororové pardály snad pořád ještě to nejdůležitější.
Slabé tři hvězdičky především za nestoudné vykrádání Texaského masakru, kdyby si Jaume udržel podobnou formu s originálnější zápletkou, mohl jsem chválit trochu víc. Takhle smůla, ale přesto dost koukatelný průměr.
[Václav Rybář - filmpub]
House of Wax; Horor / Thriller; Austrálie / USA, 2005, 113 min; Režie: Jaume Serra; Hrají: Elisha Cuthbert, Jared Padalecki, Jon Abrahams, Paris Hilton, Chad Michael Murray, Brian Van Holt.
----------------------------------------
Voskové figuríny nejsou jen vyčpělým lákadlem na turisty, ale i středobodem celé řady hororů počínaje Tajemstvím panoptika z roku 1933. Remakem tohoto snímku byl o dvacet let mladší Dům voskových figurín, díky němuž široké publikum objevilo velmistra hrůzy Vincenta Price. Film, který se nyní dostává do našich kin, je tudíž předělávkou předělávky, byť nutno dodat, že spíše než ze svých předchůdců si plnými hrstmi bere z vyvražďovacích sérií Pátek třináctého či Texaský masakr motorovou pilou.
Hlavními hrdiny jsou tedy i tentokrát teenageři a teenagerky, které znají vosk převážně jako depilační prostředek. Znalosti náctiletých se ale proti jejich vůli prohloubí, když se po cestě na fotbalový zápas rozhodnou přespat poblíž nenápadného městečka, jehož dominantou je dům voskových figurín. Kdo do něj vejde, hroznou smrtí sejde, neboť tuto atrakci provozují dva bratři, kteří své vzácné exponáty vyrábějí z vlastnoručně zavražděných lidí.
Než se však do jejich spárů dostane první mladý nebožák, uplyne pohříchu mnoho času – debutující režisér Jaume Collet-Serra se zdržuje představováním postav a budováním atmosféry strachu, přičemž ani v jednom zrovna nevyniká. Dojde také na pitomoučké narážky na bulvárem propíranou aféru s ukradeným domácím videem Paris Hiltonové, jež zde ztvárnila jednu z hlavních rolí.
Čím je ale prohlídka Domu voskových figurín blíže ke konci, tím je zábavnější. Dočkáte se obligátního děvčete zmateně pobíhajícího v nedbalkách, slušné dávky popcornově přehnaného násilí a nakonec snímek předvede nečekaně dobré finále těžící z faktu, že sám titulní dům je celý postaven z vosku. Škoda jen té úvodní nudy.
ORTEL: Laciné béčko, které však ke konci dokáže pobavit.
[Němec Pavel - premiere]